Bohužel se zdá, že se v dnešní době ani při poměrně dobré úrovni veřejné hromadné dopravy valná část populace bez automobilu zkrátka neobejde. V mnoha zaměstnáních je dokonce řidičský průkaz vyžadován, a někdy i vlastní vůz – o výhodách, jako možnost zajet si kdykoliv a kamkoliv potřebuji bez nutnosti studovat jízdní řád (zvláště v malých obcích, kam autobus zajíždí dvakrát denně) nemluvě. Ovšem pokud se nechceme spokojit s polorozpadlým vrakem či vozidlem pochybného původu, musíme se připravit na to, že nás to bude něco stát. Jedná se o vyšší desítky tisíc korun, v některých případech i statisíce, a to mluvíme pouze o ojetých autech.
Nové vás bude stát mnohem více. A pravdou zkrátka je, že většina z nás tolik peněz prostě a jednoduše k dispozici nemá. Co tedy dělat, pokud auto nutně potřebujeme? Asi jediným řešením je půjčka, a ta může mít v tomto případě dvě podoby. Buď si vezmeme leasing, nebo spotřebitelský úvěr na auto Goldbanking. Valná část lidí však neví, čím se od sebe tyto dvě varianty liší, a nemohou tak správně určit, která z nich pro ně bude výhodnější. Měli bychom se tedy na ty rozdíly podívat.
V první řadě je zde otázka vlastnictví. Pokud si automobil pořídíme na leasing, pak tento zůstane majetkem firmy, která nám půjčku poskytla, až do jejího úplného splacení. Teprve tehdy přejde vlastnictví na nás. U spotřebitelského úvěru je tomu jinak. Zde jsme právoplatnými vlastníky automobilu již od počátku.Můžeme se tedy ptát, proč by si vlastně někdo bral leasing, když podmínky u spotřebitelského úvěru jsou lepší. Důvodem jsou především peníze. U leasingu jsou často mnohem výhodnější podmínky, například nižší úvěr. A je to pochopitelné, neboť mají záruku v podobě auta, které mohou zabavit, pokud nebudete platit. Něco takového u spotřebitelského úvěru neexistuje, takže se musíme připravit na to, že nakonec zaplatíme více. Je pak na nás, pro kterou z možností se rozhodneme.
